Mluvíme jinak na dívky a jinak na chlapce?

Pojďme si tedy pro zajímavost přiblížit jeden z výzkumů, který se zaměřil na to, zda existují rozdíly v řeči matek a otců ke svým potomkům a dále pak odlišnosti v matčině řeči vůči dcerám a synům. Otázka vlivu jazyka na formování a rozdílnost pohlaví se stala populární v řadě disciplín (vývojová psychologie, sociální psychologie, antropologie). Probíhala řada výzkumů, z nichž vyplynulo, že ženy používají jazyka spíše pro udržování a vytváření vztahů s druhými lidmi, kdežto muži spíše k prosazování své nezávislosti a k dosažení praktických cílů. I u dětí se prokázalo, že dívky využívají více komunikace vedoucí ke vzájemné spolupráci, zatímco u chlapců převažuje komunikace ovládající. Dá se tedy předpokládat, že vzorce těchto rozdílných stylů jsou dětem vštěpovány již jejich rodiči. Prvním vývojovým psychologem, který se touto problematikou zabýval a dané rozdíly potvrdil, byl Gleason (1987).

Cíl výzkumu
   Výzkumu se účastnilo několik stovek rodin. Pozorovaly se následující faktory:
•    rozsah mluvy (počet slov a výroků, rychlost a délka řeči, počet hovorových obratů)
•    prvky pozitivní řeči (pochvala, souhlas, spolupráce, uznání, poděkování)
•    prvky negativní řeči (kritika, nesouhlas) 
•    prvky rozkazující řeči (rozkazující výroky, pokyny)
•    poskytování informací (popis, vysvětlení, názory)
•    kladení otázek či žádání informací (otázky, od kterých se žádá celá odpověď, otázka s odpovědí ano-ne, obecné vyžadování informací)

Výsledky výzkumu
Z výzkumu vyplynulo, že rozsah rozmluv matek s dětmi je větší než u otců, přičemž matky používají více socioemoční ráz řeči (pozitivní či negativní řeč). Otcové oproti tomu preferují instrumentální řeč (příkazy, podávání informací, otázky). Užívání těchto stylů řeči se ale ukázalo být závislé i na věku dítěte a na situaci, o kterou se jedná. Větší rozdíly se objevují spíše u batolat než-li u dětí školního věku. Předpokládá se totiž, že u batolat hraje větší roli matka, jako hlavní pečovatel a osoba, která tráví s dítětem nejvíce času. Batolecí věk je obdobím velkého rozvoje a učení řeči, zároveň je to etapa, ve které se začíná pomalu formovat pohlavní identita dítěte. Je proto zajímavé, že právě v tomto období je u matek pozorovatelný největší rozdíl v mluvě k dcerám či synům. Je možné, že matky vycházejí i ze své vlastní gendrové výchovy, a proto se od nich dívkám dostává mnohem větší slovní podpory a většího rozsahu řeči nežli chlapcům. To by mohlo být jedním z důvodů, proč v raném věku dívky předčí chlapce ve verbálních schopnostech a více se pouští do interakcí s okolím.

Zatímco v mladším věku se liší rozsah mluvy matky k synovi či dceři, u starších dětí se spíše objevují rozdíly v užití rozdílných stylů řeči. Ukázalo se, že matky používají spíše direktivní řeč vůči dívkám, zatímco chlapcům se snaží zajistit více autonomie a méně je tudíž omezovat. Zajímavé bylo, že gendrové rozdíly se vynořují i v různých situacích. Pokud se jedná o řešení nějakého problému, není rozdíl v mluvě tak velký, ale pokud nastává „volná“ situace, začnou se tyto rozdíly více specifikovat. Dá se to názorněji zdůraznit na hračkách. Pokud si mají děti hrát s připravenými hračkami, nejsou v mluvě rodičů příliš rozdíly. Pokud si ale oni sami mohou hračky vybírat, už je vybírají podle pohlaví a tím pádem se děti ocitají v jiných situacích, které vyžadují odlišný styl mluvy. Gendrové rozdíly tedy mohou být do určité míry závislé na rozdílné mluvě rodičů, věku dítěte, prostředí a dané situaci. 
     
 
Zdroj: Lepare,C., Anderson,K.J., Sanders, P.: Moderators of gender effects on parent´s talk to their children : a meta-analysis. Developmental Psychology, 2008, číslo 1, str.3-27.