reklama reklama

Nejčtenější

ŽENY s.r.o.

Dovolte, abychom Vám představili projekt, který si klade za cíl podporovat české ženy. Opravdově a srdcově, ale hlavně JINAK! Projekt Katalog ŽENY s.r.o. pomůže ženám v jejich podnikání a zároveň nabídne dalším ženám možnost výdělku.

Zastavil se mi svět, abych jej mohl začít měnit

Nikdy jsem neplánoval, že jednou budu stavět dětská hřiště a ani jsem neuvažoval, že by se tomu věnovala moje společnost. Musela přijít rána osudu, den kdy se mi zastavil svět, abych se zanedlouho rozhodl, že ten svět je třeba měnit.

Nechte mě chvilku..., já si to rozmyslím

To je motto metody, která akceleruje myšlení, zvyšuje efektivitu učení, učí pracovat s chybou a přináší radost a klid do naší práce – Feuersteinovo instrumentální obohacování (Feuerstein's Instrumental Enrichment Programs). Už jste o této metodě slyšeli?

Poruchy příjmu potravy

Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání tvoří základní diagnózy celého spektra poruch příjmu potravy. To zahrnuje velmi různorodé problémy, od nezvyklých stravovacích návyků až po život ohrožující chronická onemocnění. V posledních letech jich bohužel přibývá.

Děti a hudba

Potřebují děti zpívat? Naslouchat hudebnímu projevu druhých? Nebo se dokonce učit samostatné hře na hudební nástroj? Poznávat svět tónů, akordů, stupnic? Je jim to k něčemu dobré? Má vůbec cenu vnucovat zájem o zpívání a muzicírování dětem dnešní doby, které povětšinou mají (nechodí-li do hudební školy nebo zpívat do sboru)

 
 

Agresivita u malých dětí

publikováno: 26.10.2010   |   autor: Bc. Zdeňka Čížková

V poslední době se pojem „agresivita u dětí“ skloňuje ve všech pádech, a to především ve sdělovacích prostředcích a z úst pedagogů. Jedná se ale vždy o agresivitu nebo jde o normální zlobení?

 
 

Slova „agresivita“ se užívá přespříliš. Dítě ve školce zazlobí a hned je agresivní. Vždyť i my jsme občas svého vrstevníka plácli lopatičkou na pískovišti nebo jej zatahali či kousli, když nám nechtěl vydat hračku. A kdo z nás, ještě nyní – v dospělosti, občas „netřískne“ s nějakou věcí, když se nám nedaří?

Odborná veřejnost se přiklání k názoru, že jde o záležitost získanou, nikoliv vrozenou. Často tvrdí, že takové dítě pochází z rodiny, kde je týráno nebo fyzicky trestáno. Jak si ale vysvětlit, že v dobách, kdy my jsme byli dětmi, se pro pohlavek daleko nešlo, protože jednoduše nebyl čas na dalekosáhlé vysvětlování, a přesto všechno není z nás národ agresorů?

Jiné hlasy zase tvrdí, že tyto děti mají často vysoké IQ, mívají rodiče na manažerských pozicích a nejsou „stádními typy“, což může být u mnohých výchozím bodem k agresivitě.

Ať tak, či onak, jedno je jisté. Agresivita tu byla vždy, máme-li používat tohoto výrazu. Je v nás zakódovaná z dob dávných, kdy bylo důležité přežít. Dítěti sice od mala vštěpujeme, co je správné a co ne, nicméně každé dítě „experimentuje“ a je zvědavo na reakci. V tomto smyslu se jedná o zdravý vývoj. Tato fáze by měla trvat do věku tří let, další pak následuje. Dítě ve 4 až 5 letech je citovější a ohleduplnější k okolí, začíná spolupracovat – stává se z něj týmový hráč.

Přesto zde existují typy, které takové nejsou. Chtějí být dominantní, spousta aktivit jim připadá fádní. Takové děti je třeba zabavit a najít pro ně činnosti, které by je dokázaly rozvíjet. Je to poněkud těžší, časově náročnější, ale určitě se to vyplatí.

Pokud je dítě agresivní vůči vám nebo sourozenci a na domluvy nedá, je dobré jej ponechat v místnosti samotného, samozřejmě bez věcí, kterými by si mohl vážně ublížit. Brzy pak pochopí, že se s ním takto nikdo bavit nebude, nic si nevynutí a naopak mu bude líto, že nemůže být s ostatními. Podobně je tomu např. na pískovišti, kdy jej můžete vzít do náručí a odejít s ním se slovy, že pokud se jeho chování nezmění, nebude si tam moci s dětmi hrát.

Těžší situace je v mateřských školkách, které se stávají, bohužel, opět přeplněnými a tak je nemožné, aby učitelky byly vždy spravedlivé při řešení konfliktu, neboť nemohou být u všeho. Veliký vliv má i samotné prostředí, jeho vlídnost - třídy jsou málo prostorné, málo prosvětlené. Hraček by mělo být tak akorát, ani ne málo, ani příliš, aby se děti učily spolupráci a přitom se nenudily. Učitelky by s dětmi měly pracovat. Dodnes si pamatuji na scénu, kdy dávám svého chlapečka do třídy, aby si sedl před černobílou obrazovku, zatímco učitelka sedí u kávy a čte noviny. I tak se to, bohužel, ještě dnes děje.

Ráda vzpomínám na učitelku, ale jen jednu jedinou, a to je smutné, která dokázala vyjít se všemi dětmi. Utvořila z dětí skupinky po čtyřech a každá skupinka dělala to, co dělat chtěla, a v čem byla dobrá. Tak byly děti v klidu a pod kontrolou, práce je bavila.

Zlom může nastat v „předškolní“, kdy se učitelky snaží, v dobré víře, připravit děti na skutečnost, že ve škole budou muset dělat i to, co je nebaví. Jak moc citlivě to učitelky dělají, o tom by se dalo polemizovat. V případě ataku bychom měli dítě k sobě přivinout, počkat, až afekt odezní a poté zjišťovat okolnosti. Dítě pak netřeba veřejně ponižovat před ostatními, ale zahrát si třeba divadlo, příběh, kam se dá toto chování zakomponovat – oslovit děti, zda vše bylo v pořádku a jak by to mělo tedy správně vypadat.

Jestliže se objeví agresivní projevy právě v „předškolní“, je dobré komunikovat s rodiči, dítě sledovat a zavčasu doporučit psychologické vyšetření. Právě agresivitou v této době dává dítě najevo svoji nepřipravenost ke školní docházce. Přílišný tlak by pak mohl vést ke vzrůstající agresivitě jako reakci na neúspěch,kterého si je dítě vědomé, a později v úzkostné stavy.


Bc. Zdeňka Čížková

Jmenuji se Zdeňka Čížková, bydlím v Českýh Budějovicích a je mi 31 let, jsem zadaná a mám dvě děti Tomáše ( 9 let) a Simonu ( 11 měsíců).

 

 
 
 
reklama reklama