reklama reklama

Nejčtenější

ŽENY s.r.o.

Dovolte, abychom Vám představili projekt, který si klade za cíl podporovat české ženy. Opravdově a srdcově, ale hlavně JINAK! Projekt Katalog ŽENY s.r.o. pomůže ženám v jejich podnikání a zároveň nabídne dalším ženám možnost výdělku.

Zastavil se mi svět, abych jej mohl začít měnit

Nikdy jsem neplánoval, že jednou budu stavět dětská hřiště a ani jsem neuvažoval, že by se tomu věnovala moje společnost. Musela přijít rána osudu, den kdy se mi zastavil svět, abych se zanedlouho rozhodl, že ten svět je třeba měnit.

Nechte mě chvilku..., já si to rozmyslím

To je motto metody, která akceleruje myšlení, zvyšuje efektivitu učení, učí pracovat s chybou a přináší radost a klid do naší práce – Feuersteinovo instrumentální obohacování (Feuerstein's Instrumental Enrichment Programs). Už jste o této metodě slyšeli?

Poruchy příjmu potravy

Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání tvoří základní diagnózy celého spektra poruch příjmu potravy. To zahrnuje velmi různorodé problémy, od nezvyklých stravovacích návyků až po život ohrožující chronická onemocnění. V posledních letech jich bohužel přibývá.

Děti a hudba

Potřebují děti zpívat? Naslouchat hudebnímu projevu druhých? Nebo se dokonce učit samostatné hře na hudební nástroj? Poznávat svět tónů, akordů, stupnic? Je jim to k něčemu dobré? Má vůbec cenu vnucovat zájem o zpívání a muzicírování dětem dnešní doby, které povětšinou mají (nechodí-li do hudební školy nebo zpívat do sboru)

 
 

Práce nebo výchova dítěte?

publikováno: 27.11.2010   |   autor: Mgr. Iveta Vaisová

„Ahoj Iveto, rád bych se na Tebe obrátil s prosbou. Věrka dopadla hodně dobře u voleb, nejspíš bude místostarostkou. Nevzala bys za ni pár hodin češtiny?“ Takhle nějak mě před pár dny oslovil ředitel gymnázia, na němž jsem před mateřskou působila.

 
 

A hned jsem měla o čem přemýšlet. Brouka takových rozměrů jsem v hlavě dosud neměla. Kontakt se svou profesí a s kolegy po téměř pěti letech rodičovské dovolené již potřebuji jako sůl. Pomohlo by nám to i finančně. Ale zvládnu to odborně? Můj život za tu dobu přece jen nabral poněkud jiný směr – interpretaci literárních textů a komplexní jazykové rozbory vytěsnily plínky, nočníčky, lahvičky mléka, hromady špinavého prádla... Vím, kdo je Bořek Šikula a prasátko Pepina, vím, jaké vagóny nejčastěji tahá lokomotiva Tomáš, vím, kde leží Kardanova Lhota, dokonale se vyznám v českých večerníčcích a zpaměti odříkávám celá leporela... Vážně s tímhle repertoárem můžu předstoupit před kvintány? Adámka se tato změna téměř nedotkne, chodí už do školky, ale co bude s Terezkou? Jsou jí teprve dva roky, jesličky jsou u nás zrušené, do školky ji nevezmou. Jedna babička bydlí 100 km daleko, druhá není zrovna  typ ženy dýchající jen a pouze pro svá vnoučata. Paní na hlídání si dovolit nemůžeme…


Po poradě s manželem, který působí na stejném gymnáziu, nakonec odpovídám kladně. Ano, třetinový úvazek bych za podmínky, že se s mužem stačíme vystřídat, mohla zvládnout. Bude to poněkud náročnější na organizaci, ale vedení školy nám vyšlo vstříc úpravou rozvrhu tak, abych učila v době, kdy má manžel „okýnka“, a naopak. Naštěstí máme školu téměř na dohled, cesta nám netrvá déle než 5 minut. Terezka je pohodová holčička, častější procházky ke škole, kam stejně chodíme každý všední den pro obědy, jí nikterak nevadí. Tam jde s mámou, zpátky s tátou… Má tak daleko větší příležitost zadupat si občas v kalužích, potkat pejska na procházce, zamávat na vláček „brandýsáček“. Snad si doma všichni členové rodiny zvyknou, že i máma občas pracuje…


Jak nám to jde? Podívejte se, jak u nás probíhá třeba běžné úterý, a posuďte sami:

6.00 – budí mě „živý budíček“: „Mámo, dolej mlíčko. Mámo, e-e. Mámo, já už chci vstávat.“ Tak tedy vstáváme, zatím jen samy dvě. Nasnídáme se a připravíme si všechno, co dnes dopoledne budeme potřebovat. Následuje nás tatínek, který dnes učí i „nultou“ hodinu, zato Adámkovi se nechce vstávat ani chvíli před sedmou…


7.30 – zatímco tatínek už 10 minut vyučuje, Adámek přivolává výtah a Terezka šplhá do kočárku, já nakládám pod kočárek synovy školkové tepláky, Terezčinu svačinu a své přípravy na vyučování. Naším prvním cílem je školka. Adámek se v herně zapojí do aktivit svých kamarádů, před školkou mu ještě povinně zamávám do okna a již jen v Terezčině společnosti vyrážím do supermarketu doplnit zásobu mlíčka, loupáků, mandarinek a pribiňáků.


8.45 – s kočárkem těžším o nákup, ale lehčím o Terezku, která jde zpátky pěšky, brzdím před školou. Máme ještě chvilku času, tak akorát na namnožení textů pro studenty, a tak Terka jde se mnou do sborovny, kde se okamžitě stává středem pozornosti: tety učitelky si ji honem běží „oňuchat“, strejdové učitelé loví ze šuplíků něco ze zásob sladkostí (takže svačinu máme s sebou zbytečně). Terezka všem za odměnu zabaletí, tetě tělocvikářce schová klíče a od strejdy zeměpisáře „fasuje“ pastelky. Pak už se v tatínkově režii opět souká do bundy, sama si narazí čepici, vlepí mi pusu, zamává a jde domů. Mě čekají dvě hodiny středověké literatury. 


10.45 – mé dnešní vyučování končí. Ve sborovně už na mě čeká Terezka s tatínkem. Balím si věci, loučíme se s taťkou, který má před sebou ještě 4 vyučovací hodiny, máváme tetám a strejdům, teta Eva dokonce dostává od Terezky pusu. Ve školní jídelně si vyzvedneme obědy a míříme domů – řekneme si, co zajímavého nám první půlka dne přinesla, dáme si „do zobáčku“ a Terezka jde spát. Já musím ještě dohnat vše, na co jsem dříve měla celé dopoledne: alespoň umýt podlahy, utřít prach a zapnout pračku.


14.00 – budí mě elektronický budíček. Nevím, jestli je ráno nebo večer, netuším, kde jsem a čí jsem. Naštěstí mě Terezka brzy vrátí do reality. Vstáváme, oblékáme se a vyrážíme do školky pro Adámka. Cestou vyslechnu synkovy čerstvé dojmy a zážitky, děti se proběhnou v parku (obzvláště pámelníky v blízkém i vzdálenějším okolím se před nimi třesou) a míříme domů na svačinu. Ve dveřích se potkáváme s tátou. Jsme zase všichni doma, ale náš pracovní den ještě zdaleka nekončí – jsme učitelé, takže oba máme před sebou vedle běžných domácích činností a péče o děti ještě druhou směnu, tu, která není tak na očích veřejnosti.


16.00 – děti si hrají, tedy spíše sedí v hromadě hraček, které vysypaly ze svých boxů, manžel si připravuje seminář, já se věnuji své věrné přítelkyni žehličce, od níž občas odbíhám nasadit miminku čepici, utáhnout uvolněné kolečko u autíčka, pofoukat čerstvou bouli na hlavě, nakrájet jablíčko...


17.00 – muž se ujímá vlády v kuchyni, děti dnes celkem bez řečí uklidily a za odměnu si pouští pohádku, takže mám čas na vyřízení e-mailů, zapisuji si do deníčku dnešní dětská moudra, dolaďuji svůj příspěvek pro MojeChytréDítě, plánuji průběh zítřejšího dopoledne.


18.15 – večeříme. Děti pak s klukem Večerníčkem zavítají do světa pohádek, odkud je vytáhnu rovnou do vany. Vycachtané a voňavé jsou ještě lačné po společném vyprávění, čtení nebo hraní, prostě si užíváme, že jsme všichni pohromadě. Nejkrásnější půlhodinka…


19.45 – tatínek znovu usedá k počítači a pilně pracuje, Terezka rozdává pusy a se svou lahvičkou mlíčka míří do postýlky. Zatímco ji uspává pan Radovan Lukavský (její oblíbenou pohádku „Táhnou, táhnou“, aneb O veliké řepě beztak nidko líp neumí), Adámek upředenostňuje „živé“ čtení, a tak si ode mě vychutnává poslední kapitolu Birlibána. Mezi přívalem pus na dobrou noc řešíme, kde leží Maňáskov a jak se z člověka stane Mračivec…


20.15 – děti spokojeně spí. Můžu se tedy s klidem pohodlně usadit, chopit se čítanky, vyhledat doplňující informace a texty a připravit se na zítřejší vyučování, pak ve společnosti červené tužky opravuji dnešní testy a zapisuji známky.  Překvapivě slušné.


21.30 – mám hotovo. S manželem si upřesníme, jak to bude zítra, zkontrolujeme děti a jdeme spát. Zavírám oči a v duchu děkuji svému muži za to, že je mi oporou, a svým dětem (Terezce obzvlášť) za to, že na hru s názvem „Máma chodí do práce“ přistoupily tak ochotně.


Mgr. Iveta Vaisová

Jmenuji se Mgr. Iveta Vaisová (1971), pocházím z Podkrkonoší.Od roku 1994 působím jako učitelka českého jazyka a dějepisu na Gymnáziu F. Palackého v Neratovicích. Jsem vdaná a mám dvě děti.

 

 
 
 
reklama reklama