reklama reklama

Nejčtenější

ŽENY s.r.o.

Dovolte, abychom Vám představili projekt, který si klade za cíl podporovat české ženy. Opravdově a srdcově, ale hlavně JINAK! Projekt Katalog ŽENY s.r.o. pomůže ženám v jejich podnikání a zároveň nabídne dalším ženám možnost výdělku.

Zastavil se mi svět, abych jej mohl začít měnit

Nikdy jsem neplánoval, že jednou budu stavět dětská hřiště a ani jsem neuvažoval, že by se tomu věnovala moje společnost. Musela přijít rána osudu, den kdy se mi zastavil svět, abych se zanedlouho rozhodl, že ten svět je třeba měnit.

Nechte mě chvilku..., já si to rozmyslím

To je motto metody, která akceleruje myšlení, zvyšuje efektivitu učení, učí pracovat s chybou a přináší radost a klid do naší práce – Feuersteinovo instrumentální obohacování (Feuerstein's Instrumental Enrichment Programs). Už jste o této metodě slyšeli?

Poruchy příjmu potravy

Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání tvoří základní diagnózy celého spektra poruch příjmu potravy. To zahrnuje velmi různorodé problémy, od nezvyklých stravovacích návyků až po život ohrožující chronická onemocnění. V posledních letech jich bohužel přibývá.

Děti a hudba

Potřebují děti zpívat? Naslouchat hudebnímu projevu druhých? Nebo se dokonce učit samostatné hře na hudební nástroj? Poznávat svět tónů, akordů, stupnic? Je jim to k něčemu dobré? Má vůbec cenu vnucovat zájem o zpívání a muzicírování dětem dnešní doby, které povětšinou mají (nechodí-li do hudební školy nebo zpívat do sboru)

 
 

Režim a volnost u dítěte

publikováno: 26.10.2010   |   autor: Denisa Štočková

Režim či volnost? Když mu budeme určovat režim, nezabráníme tak jeho osobitému vývoji? A když mu necháme volnost, nebude mít problémy poznávat hranice, kam až může smět zajít? Ač se to nezdá, tuto otázku řeší spousta rodičů a hodně z nich se kvůli tomu nejednou i střetne. Je režim opravdu tak důležitý? A jaký by měl tedy být? A od kdy, pokud se pro něj rozhodneme, ho dítěti vlastně určit?

 
 

Samozřejmě, že je na každém z nás, jaký režim potomkovi určíme. Hodně volný, žádný nebo naopak velmi důsledný. Který je ale nejlepší? Odpověď se nejspíš nalézá někde uprostřed. Dítě by se nemělo cítit svázané, ale zároveň by mělo mít pocit jistoty, který mu určitý řád a pravidelnost poskytuje.

 

Začít můžeme už s úplně malým kojencem. V šestinedělí je ale maminka kolikrát ráda, že dokáže vstát ke svému plačícímu miminku a v tu chvíli má v hlavě povětšinou jediné - jak těch zhruba šest týdnů přežít? Natož nějaký řád! Ale už malému šestinedělňátku můžeme pomoci si tu na světě zvyknout a nejedná se vůbec o nic náročného. Novorozenec obvykle nezná ještě rozdíl mezi dnem a nocí. Tento poznatek většinou získává během prvních pár týdnů a v našich rukou je, zda mu s tím trochu pomůžeme či nikoliv. Stačí jednoduchá finta - pravidelně večer v dobu, na kterou se domluvíte s partnerem, např.v osm hodin večer, zhasnout. Stačí velké světlo, malá lampička či noční světlo může s klidem zůstat rozsvícené. V tu dobu je také dobré ztišit popř. puštěnou televizi. Tímto rituálem se malému miminku rychleji utvoří rovnice mezi dnem a nocí. Hlavně v obdobích, kdy se brzy stmívá nebo naopak. A navíc to od nás nevyžaduje nic jiného, než sáhnout na vypínač či ovladač od televize.

U starších kojenců tento rituál můžeme ponechat, bude je to učit pravidelnosti k usínání. Což ale bohužel nezajišťuje, že v danou hodinu, kdy si my přejeme, doopravdy usne. Nicméně se mu do podvědomí dostane, že je již večer a bude se spinkat. V tom mu můžeme pomoci, již né tak bujarou,ale přesto veselou klidnou hrou, třeba v postýlce. Můžeme se s ním mazlit, vytvořit si pusinkovací rituál na usnutí, hrát mu pomocí usínáčka ukolébavky, hrát si společně s hračkami..

Denní režim lze pro takto malé děti také nastavit. Ale jak, také jsem si říkala, když se můj syn narodil. Budil se nepravidelně, jedl nepravidelně, spal nepravidelně. Čím byl ale starší a už nebyl "nedělňátko", pozorovala jsem, že si říká o krmení v určitých intervalech. Po kojení či krmení z lahvičky lze většinou miminko dát odpočívat nebo spát, aby si navyklo, že po jídle má být chvilku v klidu. Ať buď jen kolem poledne nebo po každém jídle. Každé děťátko má ale jiný rytmus a i zde platí pro každou maminku, aby se hlavně řídila svým citem a intuicí. Jakmile však jsou miminku tři čtyři měsíce, jeho režim se většinou zpravidelní a my můžeme pozorovat, že se začíná budit v určitou hodinu a po určitých intervalech přes den. Doba krmení se také ustaluje. Začíná mít svůj vlastní rytmus. A to je dobře. Hlavně pro nás, pokud chceme děťátku zařadit jak pravidelnost v jídle, tak i ve společných hrách a ve spánku. Každé mamince a miminku bude vyhovovat samozřejmě jiný rytmus a nemusí se řídit žádnými předepsanými tabulkami.

 

Pokud se váš potomek budí kolem sedmé či osmé hodiny ranní a pije v podobnou hodinu i mlíčko, lze mu podat první příkrm jako svačinu během dopoledne. Pak na "oběd" může opět přijít na řadu kojení či lahvička. K odpolední svačině, např. kolem třetí hodiny, můžeme dát další příkrm a navečer opět pokračovat s kojením či umělým mlékem, později s kaší. Je pravda, že ze začátku může být vše "rozházené", ale i naše děťátko se učí stejně tak jako my. Dejte všemu dostatek trpělivosti a času. Později můžete na oběd zařadit také příkrm a postupně si s děťátkem ustálíte režim na určitých hodinách, zvyknete si vy i vaše malé. Po obědě lze dát váš poklad do postýlky, i když nebude chtít spinkat. Jen budete "spolu v klidu", můžete si s miminkem lehnout do postele, povídat mu, dát ho do postýlky a číst pohádky, hrát si společně s jeho hračkou, vše v poklidu. Ačkoliv to nemusí být hned vůbec snadné, po nějaké době, pokud budete trpěliví, navyknete si oba na "polední klid" po obědě. To se náramně hodí většinou nám maminkám, protože později, kdy dítě začne po obědě opravdu spát, máte třeba alespoň hodinku sama pro sebe. Vše jsou samozřejmě jen příklady, co můžete se svým děťátkem dělat a můžete si najít své rituály a časový harmonogram, který bude vyhovovat jen vám. Nic co je psáno, není vždy dáno a i malé děti jsou velmi individuální osobnosti. Základ všeho je vždy v tom, co vám napoví váš vnitřní pocit.


Denisa Štočková

Jmenuji se Denisa Štočková, je mi 27 let.Žiji v Praze a momentálně jsem na rodičovské dovolené se svým malým synem. Zhruba jeden rok jsem dělala chůvu dětem 3 až 8 let.

 

 
 
 
reklama reklama