reklama reklama

Nejčtenější

ŽENY s.r.o.

Dovolte, abychom Vám představili projekt, který si klade za cíl podporovat české ženy. Opravdově a srdcově, ale hlavně JINAK! Projekt Katalog ŽENY s.r.o. pomůže ženám v jejich podnikání a zároveň nabídne dalším ženám možnost výdělku.

Zastavil se mi svět, abych jej mohl začít měnit

Nikdy jsem neplánoval, že jednou budu stavět dětská hřiště a ani jsem neuvažoval, že by se tomu věnovala moje společnost. Musela přijít rána osudu, den kdy se mi zastavil svět, abych se zanedlouho rozhodl, že ten svět je třeba měnit.

Nechte mě chvilku..., já si to rozmyslím

To je motto metody, která akceleruje myšlení, zvyšuje efektivitu učení, učí pracovat s chybou a přináší radost a klid do naší práce – Feuersteinovo instrumentální obohacování (Feuerstein's Instrumental Enrichment Programs). Už jste o této metodě slyšeli?

Poruchy příjmu potravy

Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání tvoří základní diagnózy celého spektra poruch příjmu potravy. To zahrnuje velmi různorodé problémy, od nezvyklých stravovacích návyků až po život ohrožující chronická onemocnění. V posledních letech jich bohužel přibývá.

Děti a hudba

Potřebují děti zpívat? Naslouchat hudebnímu projevu druhých? Nebo se dokonce učit samostatné hře na hudební nástroj? Poznávat svět tónů, akordů, stupnic? Je jim to k něčemu dobré? Má vůbec cenu vnucovat zájem o zpívání a muzicírování dětem dnešní doby, které povětšinou mají (nechodí-li do hudební školy nebo zpívat do sboru)

 
 

Všichni je známe - zlozvyky

publikováno: 31.12.2010   |   autor: Mgr. Iveta Vaisová

Všichni je známe. Všichni nějaké máme. V dospělosti je rafinovaně skrýváme, uvědomujeme si jejich zdravotní či společenské důsledky. Děti do určitého věku netuší, co se smí a co je nevhodné, a tak jejich zlozvyky jsou více na očích. Snad každé druhé dítě si okusuje nehty, dloube se v nose, doslova „tyranizuje“ své rodiče při usínání, zlobí u stolu… Jak na ně vyzrát? Chce to především notnou dávku trpělivosti a důslednosti. Záleží opravdu jen na nás, co si od našich zlatíček necháme líbit.

 
 

„Ke stolu! Do židlí!“ volám na děti. Terezka je u stolu první. Počká, až jí Adámek přidělí její lžičku a vidličku, podívá se, co jí nesu na talířku. Rozhlédne se, poté konstatuje, že polévka pálí, přesto z ní prstíčky vyloví všechny hrášky a s kategorickým: „Nechci!“ odstrčí talířek s takovou razancí, že polévka vycákne všude kolem, a zas jako první od stolu odchází. Vrací se, jakmile se podává druhý chod. Chopí se dětského příboru s roztomilými obličejíčky a velí: „Vidličko, stůj!“ Nůž běží za vidličkou, pak se změní v letadlo a přistává na podlaze. Terezka má opět příležitost utéct – vítězoslavně zvedá nůž. Zvědavě si prohlíží skladbu svého oběda, pak opačnou si stranou vidličky nabírá tatarku či kečup, vyzobe zeleninu, utře si ruce do svých kudrlinek a opět mizí. Nedá se svítit, jakmile jsme doma všichni, Terezka obědvá i večeří za pochodu – hraje si s hračkami, které jí před jídlem Adámek nechtěl půjčit a teď jsou volné, pozoruje ptáčky za oknem, kreslí, sedí na gauči a vyhlíží kluka Večerníčka, někdy prostě jen zaleze pod stůl a doslova jako pejsek čeká, co komu spadne na zem – na tom si teprve pochutná…


Jsou dny, kdy se mi povede docílit alespoň toho, že posedí v obýváku na gauči, abych ji mohla nakrmit. Jsou dny, kdy na gauči sedím já a Terezka si pro jednotlivá sousta přichází společně s nějakou „hladovou“ hračkou. Jsou dny, kdy Terezka jíst odmítá, vezme si lahvičku mléka a jde spát. Jsou dny, všední dny, kdy jsme spolu doma jen my dvě – tehdy se Terezka vzorně nají u kuchyňského stolu, a pokud to jen trošku jde, používá i lžičku a vidličku. Ale to mi bohužel skoro nikdo nevěří…


Až jednou nastal den „D“. Den, kdy drahoty s jídlem nedělá Terezka, ale já.  Na jídlo vyměřuji 15 minut. Kdo se za tu dobu nenají, má smůlu. Adámek už dopředu volá, že on bude rozhodně první. Zato Terezka to na mě tradičně zkouší už u polévky – snědla 3 lžíce a frnk! „Už nebudeš hamat?“ volám za ní. „Ne, nechci.“ „No dobře,“ odpovídám a její talířek s klidem odnáším od stolu. Malá stojí chvíli ve dveřích, pak jí zvědavost nedá a jde se podívat na své místo. Šplhá zpátky do židle. Polévka k jejímu velkému údivu zmizela: „Mámo, není,“ reaguje udiveně. „Ne, není. Ty hamat stejně nechceš.“ Terezka je zaskočená. „Mámo, chci hamat maso a rajčátko,“ odpovídá. Dostává tedy druhé jídlo.  Začne rajčátky, jako ostatně vždycky. Dokonce se jí podaří uloupit pár kousků z mého a z Adámkova talíře. Napíchnu jí na vidličku kousek masa. Už je na odchodu, ale tohle sousto ještě stačí strčit do pusinky. Mizí v obýváku a sype na podlahu dřevěné kostky. „Terezko, máš tady ještě maso,“ upozorňuji ji. „Jo, já už nechci,“ odpovídá a soustředí se na svůj komín. Nejspíš čeká, že v minutě usednu vedle ní a nakrmím ji. Ale tentokrát se plete.  „Jestli už jsi dost nahamaná, tak si pojď umýt ručičky a půjdeme spát,“ velím. „Ne, nejsem nahamaná, nechci spát, chci vstávat,“ odvětí Terezka. „Ty ještě nejsi nahamaná? Co teda děláš u kostek? Proč nesedíš u stolu?“ ptám se udiveně. Místo odpovědi mi dcera věnuje zvědavý pohled. Nabídnuté místo u stolu však opět odmítá. Nezbývá mi než zatnout zuby a vydržet. Moment překvapení je na mé straně. Bereme to letecky. Malá zastávka v koupelně a přistáváme v postýlce. Pusu a spát. Terezka se nezmůže na víc než na překvapené: „Mámo.“ „Hezky se vyspinkej,“ odpovídám a odcházím. Terezka mě po chvíli volá, že by chtěla hamat, pak vyhází z postýlky polštářky i deku a s pohledem neviňátka mi sděluje, že jí to všechno spadlo… Mlčky ji znovu ukládám ke spaní. „Kdepak, děvče moje, neobědvala jsi, musíš si počkat na svačinku,“ říkám si v duchu.


Válčíme tak spolu ještě pár dní. Sebemenší pokrok odměňuji. Až se jednoho dne dočkám odměny já. Vážně to funguje. Terezka pochopila, že hračky na ni, na rozdíl od jídla, počkají.  Už ví, že je čas k dílu a čas k jídlu. A u stolu často jednohlasně vykřikuje spolu s Adámkem, že dnes bude rozhodně první.

 


Mgr. Iveta Vaisová

Jmenuji se Mgr. Iveta Vaisová (1971), pocházím z Podkrkonoší.Od roku 1994 působím jako učitelka českého jazyka a dějepisu na Gymnáziu F. Palackého v Neratovicích. Jsem vdaná a mám dvě děti.

 

 
 
 
reklama reklama