reklama reklama

Nejčtenější

ŽENY s.r.o.

Dovolte, abychom Vám představili projekt, který si klade za cíl podporovat české ženy. Opravdově a srdcově, ale hlavně JINAK! Projekt Katalog ŽENY s.r.o. pomůže ženám v jejich podnikání a zároveň nabídne dalším ženám možnost výdělku.

Zastavil se mi svět, abych jej mohl začít měnit

Nikdy jsem neplánoval, že jednou budu stavět dětská hřiště a ani jsem neuvažoval, že by se tomu věnovala moje společnost. Musela přijít rána osudu, den kdy se mi zastavil svět, abych se zanedlouho rozhodl, že ten svět je třeba měnit.

Nechte mě chvilku..., já si to rozmyslím

To je motto metody, která akceleruje myšlení, zvyšuje efektivitu učení, učí pracovat s chybou a přináší radost a klid do naší práce – Feuersteinovo instrumentální obohacování (Feuerstein's Instrumental Enrichment Programs). Už jste o této metodě slyšeli?

Poruchy příjmu potravy

Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání tvoří základní diagnózy celého spektra poruch příjmu potravy. To zahrnuje velmi různorodé problémy, od nezvyklých stravovacích návyků až po život ohrožující chronická onemocnění. V posledních letech jich bohužel přibývá.

Děti a hudba

Potřebují děti zpívat? Naslouchat hudebnímu projevu druhých? Nebo se dokonce učit samostatné hře na hudební nástroj? Poznávat svět tónů, akordů, stupnic? Je jim to k něčemu dobré? Má vůbec cenu vnucovat zájem o zpívání a muzicírování dětem dnešní doby, které povětšinou mají (nechodí-li do hudební školy nebo zpívat do sboru)

 
 

Svět z koňského hřbetu

publikováno: 13.10.2012   |   autor: Mgr. Kateřina Lipinská

Pravdivost staré arabské moudrosti, že „nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu“, objevuje v poslední době čím dál víc lidí. Díky rozmachu a pozvolna vzrůstající úrovni jezdeckých škol i turistických jízdáren je tato aktivita snadno dostupná prakticky pro všechny, včetně těch nejmenších. Tento článek by vám měl poskytnout informace, nač se můžete těšit, co očekávat a také, jak rozpoznat správné jezdecké zařízení a vyvarovat se úrazů.

 
 

Snad každá holčička zatouží být Popelkou a mít svého Juráška a málokterého kluka mine éra, kdy chce být rytířem na bujném oři nebo hrdým a spravedlivým Vinnetouem. Na vás je rozhodnutí, jestli jim poznání tohoto světa umožnit. Mnozí rodiče se neodváží: koně jsou přece tak velcí a nebezpeční, leckomu nevoní a navíc, jaký je rozdíl mezi sezením v sedle a u televize?

Nu, podstatný. Většina koní jsou klidná a tolerantní zvířata s velmi jemnou srstí a sametovými nozdrami, které přímo vyzývají k pohlazení. Na rozdíl od psů nebo koček už samotný jejich zjev dává najevo, že si s nimi dítko nemůže jen tak hrát. Pro dítě, nerespektující autority, nepřizpůsobivé a špatně zvladatelné bývá pravidelný kontakt s koněm požehnáním, jehož se využívá i v terapeutickém ježdění (tzv. hipoterapii).

 

Seznamte se…

Jak postupovat, pokud překonáte obavy a rozhodnete se s těmito krásnými zvířaty seznámit blíže? Vřele nedoporučuji, ač je to často k vidění, navštívit nejbližší výběh a zkusit se kamarádit přes plot nebo je dokonce krmit. Tím vystavujete značnému riziku jak sebe, tak koně, které neznáte. I když jich je, jak jsem výše napsala, většina přátelská, nemůžete vědět, jestli náhodou nenarazíte na výjimku, která se rozhodne si od vás pamlsek vynutit. Nevěřte, že uhnete, koně jsou bleskurychlí. Kromě toho vaše pozornost může způsobit rozbroj ve stádě s rizikem zranění koní mezi sebou. Vám potom může hrozit střet s majitelem koní, který má všechny důvody pro to, aby vaše jednání neviděl rád.  Proto se před seznamováním s koňmi vždy informujte u jejich majitele.

Nejvhodnějším místem na seznámení je turistická jízdárna nebo jezdecká škola, kde vás koně nechají nejen pohladit, ale dozvíte se o nich i podrobnější informace. Pokud chcete koníkům udělat radost něčím dobrým na zub, nasušte tvrdý chléb, nakrájený na kousky (pozor, nesmí být měkký ani plesnivý, koně mají velmi citlivé zažívání), můžete donést i mrkev nebo jablíčka.

 

První jízda

Možná se vám nechce se na koníčky jen dívat a rádi byste rovnou i jezdili. V takovém případě je  možné domluvit si svezení předem telefonicky. Bez objednání většinou volný koník a trenér není. Na jezdeckou hodinu si vezměte dlouhé přiléhavé kalhoty z pevného a neklouzavého materiálu. Ozvláště u dětí nedoporučuji jinak velmi praktické „šusťáky“, které na koni velmi kloužou a můžou vést až k pádu z koně. Příliš volné kalhoty se budou vyhrnovat a můžete si odřít kůži na lýtku. Ideální jsou úzké manšestráky, legíny z pevnějšího materiálu nebo elastické džíny. Na nohy jsou pro děti nejvhodnější „gumovky“. Chrání kalhoty před vyhrnutím a v případě karambolu neobsahují tkaničky ani nic jiného, zač by mohla noha zůstat zachycená ve třmenu. Helmu na hlavu považuji za nutnost. Cyklistická není nejvhodnější (ale je samozřejmě lepší než žádná) a každá slušná stáj by měla mít možnost vám zapůjčit helmu přiměřené velikosti. Raději se ale informujte přímo při domlouvání lekce. Pokud se vám dostane přesvědčování, že helmy není třeba, svědčí to o malé serióznosti stáje a je vhodné se poohlédnout jinde.

Možná máte představu, že vám zapůjčí koně a budete moct vyrazit do přírody. Pak zřejmě budete dotčení sdělením, že sami hned jezdit nemůžete a cvičitel vás „vezme na lonž“, což je vlastně dlouhá šňůra, na které koně vede. Neberte si to osobně, brzy po dosednutí zjistíte, ač to tak ve filmech nevypadá, že udržet se v sedle v rychlejších chodech není pro začátečníka legrace. A co teprve, máte-li koně i vést. V některých zařízeních je možné vzít začátečníka na procházku v kroku, ale většinou se první hodiny tráví v ohraničeném prostoru, zvaném jízdárna, kde se začátečník učí, jak se na koni nejlépe usadit a jak mu sdělit svá přání ohledně směru a rychlosti pohybu. Je dobré si hned zpočátku ujasnit a sdělit trenérovi, zda vám jde jen o nárazové svezení, nebo byste se rádi učili jezdit dobře, od toho se totiž odvíjí přístup.

Samotné ježdění (pokud je správně prováděno) má velký vliv na správné držení těla a je poměrně náročné. Jezdec musí uvolněnou spodní částí zad a pánví vybalancovat pohyby koňského hřbetu, zatímco horní část (hrudní a krční páteř a ramena) musí zůstat vzpřímená. Proto se při výuce používají uvolňující cviky, takže se člověk po takové hodině velmi dobře rozhýbe, jak si to pochvalují i mí svěřenci. Jízda na koni pod odborným dohledem je velmi dobrou prevencí proti kulatým zádům a bolestem zad.

 

Když má být kůň koníčkem

Rodiče se mě často ptají, kdy může dítko začít jezdit. To není úplně šťastně položená otázka, protože odpověď zní „kdykoliv“. Jen je potřeba mít odpovídající podmínky a přizpůsobit se schopnostem věku dítěte. U dětí mladších tří let nepůjde ještě o aktivní ježdění, jen o svezení při maximálním dodržování zásad bezpečnosti, ale právě tyto děti „pohoupání na koníčkovi“ nejvíc milují. Nemají ještě plně vyvinutý pud sebezáchovy, takže jim velký tvor ani výška nenahání strach – ovšem pozor, to znamená i to, že se často zapomínají držet, a proto by měly být jištěny, aby nesklouzly. A i když se jim bude ježdění moc líbit, s časem by se to nemělo přehánět. Především pro zádové svaly je ježdění poměrně náročné.

Pokud se rozhodnete pro systematický výcvik, čas přichází zhruba na počátku školní docházky, kdy už má dítko lepší koordinaci a je schopné rozumět jednoduchým povelům. Předpokládá to zkušeného cvičitele, vhodného koně přiměřené velikosti – pro začátky samostatného ježdění jednoznačně poníka – a přístup, zaměřený na tuto věkovou kategorii. Což vám nenabídne každá jezdecká škola, oddíl a určitě ne turistická jízdárna. Tyto posledně jmenované bývají zpravidla zaměřené spíše na rekreační svezení a tomu odpovídají koně i personál.

Pro pravidelnější ježdění je žádoucí dítě vybavit. Mělo by mít vlastní, dobře padnoucí helmu (i když většina dnes vyráběných je nastavovacích). Užitečná je i bezpečnostní vesta pro začátky samostatného ježdění. Cvičit se v ní ale příliš nedá. Dítěti velmi pomůže, pokud mu zakoupíte i jezdecké kalhoty, tzv. „rajtky“. Díky nim lépe přilne k sedlu, nebudou ho nikde omezovat, ani se vyhrnovat. Z bezpečnostních důvodů jsou vhodné i tzv. minichapsy, což jsou kožené návleky na lýtka. Velkou radost udělá vlastní krátký bičík nebo dětská sada čištění, to ale není nezbytné.

 

Jak poznat správné zařízení?

Pokud máte dítě se zájmem věnovat se koním vážněji nebo dokonce závodit, je důležité, aby si osvojilo základy pokud možno bez zlozvyků. Nejvíce zlozvyků se získá, pokud se po něm chce více, než je schopné v dané chvíli zvládnout. Pokud musí samo řídit koně po jízdárně nebo venku, zaměstná ho to natolik, že nezbývá čas dávat pozor na to, jak sedí, zda je dostatečně uvolněné, napřímené, zkrátka co dělá jeho tělo. Platí, že začátečník patří na lonž, jejímž prostřednictvím trenér ovládá koně a tak ponechává dítěti čas se usadit a získat v sedle stabilitu a jistotu. Lonžovací období by mělo trvat tím déle, čím lépe chce dítě jezdit. I zkušení jezdci se pravidelně na lonž vracejí, aby si zlepšili držení těla. Pokud se tedy dozvíte, že to není třeba nebo že „u nás nelonžujeme“, doporučuji poohlédnout se jinde.

Pohlídejte si, zda jsou dodržovány zásady bezpečnosti. Velmi často se opomíjejí, a tak se zbytečně riskuje. O důležitosti helmy už byla řeč. Dítě ani začátečník by dále neměli být na koni ponecháni bez dozoru. Kůň je ve své podstatě bázlivé zvíře a může se stát, že se vyleká něčeho v okolí a vy nebudete schopní předvídat a korigovat jeho reakci. Pokud tedy cvičitel potřebuje odběhnout, měl by jezdec raději slézt. A samozřejmě by se cvičitel měl věnovat vám, a ne povídání si s kolegy nebo telefonování. Neměl by ani sedět na jiném koni, pokud nejste pokročilí jezdci.

V neposlední řadě je dobré mít na paměti, že kůň je živý tvor a mělo by o něj být dobře postaráno. Jakkoli špatně se mi to píše, stále u nás existují zařízení, kde jsou koně pouze předmětem výdělku a s jejich potřebami si majitelé hlavu příliš nelámou. Jediným způsobem, jak takovým koním pomoci, je nepodporovat takové stáje. Laik někdy rozezná trpící zvíře lépe než „deformovaný“ odborník. Než tedy své dítě nebo sebe na koně posadíte, podívejte se, zda se nejedná o zvíře vyhublé, s neošetřenými ránami, odřené od postrojů. Neměl by kulhat. Není ani normální (i když se to občas říká), že se na koně křičí nebo se dokonce bijí (bití ovšem není plácnutí jezdeckým bičíkem, pokud vás koník ze sedla nerespektuje). Naopak, koně jsou velmi senzitivní zvířata a hrubý a necitlivý přístup u nich nemá místo. Hledejte přátelské ovzduší s milými a přátelskými koňmi a lidmi, kde se vám budou věnovat, nikdo na vás nebude tlačit a budou se dodržovat zásady bezpečnosti. Jen tak si můžete ten nejkrásnější pohled na svět náležitě užít.


Na kolik vás přijde výbava?

Orientační ceny základní jezdecké výbavy

Jezdecká helma: 1000 – 3000 Kč

Bezpečnostní vesta: 1500 – 2500 Kč

Dětské minichapsy: 500 – 700 Kč

Dětské jezdecké kalhoty: 800 – 1800 Kč

Jezdecký bičík: 100 – 300 Kč

Základní chody koně

Kůň se pohybuje ve třech základních chodech: v kroku, klusu a cvalu.

Krok – je to nejpomalejší pohyb, při němž je vždy alespoň jedna končetina koně na zemi. Pohyb tudíž postrádá vznos a jezdce příliš „nehoupe“.

Klus – je o něco rychlejší, diagonální (tedy protější končetiny koně se pohybují současně), střídá se fáze odrazu a fáze vznosu. V klusu je možné buďto sedět v sedle (což je poměrně náročné) nebo „vysedávat“ - tedy nechat se nadhodit nad sedlo, jednu dobu počkat a dosednout. Rytmus a pocit je podobný, jako když člověk dělá dřepy.

Cval – je to vlastně série skoků, při nichž se kůň odráží nejvíce vnitřní zadní nohou do výšky a dálky. Ve cvalu se rozlišuje vůdčí noha, z níž se kůň odráží. Ve cvalu je možné sedět v sedle nebo se nadzvednout a zůstat stát opřený ve třmenech.

Někdy se rozlišuje ještě trysk jako nejrychlejší chod koně. Jedná se opět o skoky, ty jsou ale ploché, rozložené a směřované do dálky. V trysku se stojí ve třmenech a koni se ponechává uvolněný hřbet.

 


Mgr. Kateřina Lipinská

Vystudovala angličtinu, pedagogiku a psychologii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Nejvíce ji zaujala srovnávací psychologie a etologie.

 

 
 
 
reklama reklama