Když rodiče selhávají…

V každé profesi najdeme opravdové machry, jedince průměrné (těch bývá většina) i naprosté diletanty. I pokud člověk nedostatek talentu nahradí pílí, drzostí či obojím, je většinou málo pravděpodobné, že se vyšvihne nad průměr.

Škola rodičovství
V porovnání s přípravou k profesi se rodičovství bere tak nějak automaticky. V dřívějších početných rodinách měly děti náročnější život a často i hlad. Ale pro vlastní budoucí výchovu potomstva to byla škola k nezaplacení. Starší sestry se uměly postarat o mnohdy značně mladší sourozence, nejmladší bratři byli zase brzy strýčky schopnými pohlídat děti své starší sestry. V průběžném koloběhu života nikdo moc neřešil, jak správně uchopit a krmit mimino, či jak si hrát s batoletem. Skoro všichni to totiž osobně zažili.

My jsme generace většinou ochuzená o přímou možnost této nápodoby a jsme možná trochu přesvědčeni, že rodičovství je dnes mnohem větší věda. Narodí se miminko, vyjde placenta a … návod k použití stále nikde. Skutečnost, že se děti rodí nahé, bosé a bez manuálu, je pro některé z nás docela slušný důvod k obživě. Novopečení rodiče redukují svou nejistotu a vyjukanost kupováním příruček či navštěvováním kursů. Metodika existuje totiž skoro na všechno: jak držet dítě, jak je správně kojit, jak přebalovat, jak podporovat jeho pohybový vývoj, jak je učit mluvit, skákat, pískat, plavat… nebo na http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2002/06/02.pdf

Rodičovské selhávání pomyslné
Když jde o naše vlastní děti, je dobré jen to nejlepší. Nejhezčí kočárek, nejbezpečnější autosedačka, nejdůmyslnější hračka, nejvyhlášenější dětský lékař, nejhodnější paní učitelka ve školce, nejprestižnější základní škola v okolí… mohla bych pokračovat. My, co čteme weby jako MojeChytréDítě, také usilujeme být co nejlepšími rodiči:
-    mít know-how na elegantní vypořádání se s batolecím vztekáním,
-    excelentně připravovat výživnou a zdravou krmi,
-    oplývat zásobou her a činností, které jsou nejen zábavné, ale i mozek pěstící.

Jenže přesto (právě proto?) nás občas sveřepý vzdor našeho juniora sejme a rozžhaví do běla, načež mládě jednu slízne. Instinkt zavelel, ale pocit je to mizerný. Toto rodič-profík přeci nedělá… Příště dítě nekompromisním gestem smete zeleninové rizoto pokapané zastudena lisovaným olejem ze stolu i s talířem a prohlásí, že má chuť na párek v rohlíku. Zachovat doporučovaný klid a nadhled se poněkud míjí s potenciálem obyčejného smrtelníka. Pokud nás už první dítě naučí nebrat všechno včetně sebe příliš vážně, máme z velké části vyhráno. Psychoanalytik Donald Winnicott zavedl pojem „dost dobrá matka“ k vysvětlení, že mít lidské chyby v množství i více než jen zanedbatelném, je s rodičovstvím slučitelné.

Rodičovské selhávání skutečné
Předchozí text měl spíš pobavit, ale dál už veškerá legrace končí. Řeč bude o zanedbávání a týrání. Zanedbávání je nezáměrné selhávání při naplňování potřeb dítěte, tedy špatný dohled a péče, nedostatečné výchovné vedení, chybějící ochrana před úrazy. Může vznikat z neznalosti, z hmotné nouze, z chybějící sociální opory rodiče nebo v důsledku jeho duševní choroby či konzumace návykových látek.

Za týrání považujeme takové chování, jehož cílem je dítě poškodit fyzicky nebo psychicky. Dítě často bité a jinak fyzicky poškozované mívá viditelné stopy útoků – modřiny, podlitiny a jiná neobvyklá zranění. Psychické týrání nemusí být na první pohled vidět, jelikož se jedná o různé útoky na sebeúctu dítěte: nadávky, ponižování či opakované zdůrazňování, že je dítě hloupé, líné, ošklivé apod. Lze sem však zařadit i nevšímavost (nedostatečnou pozornost, ignoraci), vyhrožování opuštěním či faktické ponechávání dítěte samotného v situacích, které vzhledem k věku není s to zvládnout.
K extrémním formám týrání patří sexuální zneužívání, kdy rodič dítěte užije coby objektu pro své sexuální uspokojení.

Zanedbávání a týrání často zůstává skryto a neřešeno, z větší části z lhostejnosti, jindy z rafinovanosti tohoto počínání.

Člověk, který se stane svědkem týrání či zanedbávání dítěte, má povinnost tomu zabránit, popřípadě záležitost oznámit orgánům činným v trestním řízení (policie ČR, státní zastupitelství, orgány sociálně právní ochrany dětí).

Více se o zanedbávání a týrání můžete dočíst například na http://www.kreativne.com/tyrane-deti/cz/index.php