reklama reklama

Nejčtenější

ŽENY s.r.o.

Dovolte, abychom Vám představili projekt, který si klade za cíl podporovat české ženy. Opravdově a srdcově, ale hlavně JINAK! Projekt Katalog ŽENY s.r.o. pomůže ženám v jejich podnikání a zároveň nabídne dalším ženám možnost výdělku.

Zastavil se mi svět, abych jej mohl začít měnit

Nikdy jsem neplánoval, že jednou budu stavět dětská hřiště a ani jsem neuvažoval, že by se tomu věnovala moje společnost. Musela přijít rána osudu, den kdy se mi zastavil svět, abych se zanedlouho rozhodl, že ten svět je třeba měnit.

Nechte mě chvilku..., já si to rozmyslím

To je motto metody, která akceleruje myšlení, zvyšuje efektivitu učení, učí pracovat s chybou a přináší radost a klid do naší práce – Feuersteinovo instrumentální obohacování (Feuerstein's Instrumental Enrichment Programs). Už jste o této metodě slyšeli?

Poruchy příjmu potravy

Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání tvoří základní diagnózy celého spektra poruch příjmu potravy. To zahrnuje velmi různorodé problémy, od nezvyklých stravovacích návyků až po život ohrožující chronická onemocnění. V posledních letech jich bohužel přibývá.

Děti a hudba

Potřebují děti zpívat? Naslouchat hudebnímu projevu druhých? Nebo se dokonce učit samostatné hře na hudební nástroj? Poznávat svět tónů, akordů, stupnic? Je jim to k něčemu dobré? Má vůbec cenu vnucovat zájem o zpívání a muzicírování dětem dnešní doby, které povětšinou mají (nechodí-li do hudební školy nebo zpívat do sboru)

 
 

Miluješ mě? Nerozumím ti!

publikováno: 13.10.2012   |   autor: Mgr. Kateřina Lipinská

Nestačí druhého milovat, je třeba mu to sdělovat tak, aby tomu rozuměl.

 
 

Začněme krátkým příběhem
Nebo spíše zpovědí přitažlivého a dobře postaveného mladého muže. Jeho zpověď je pravdivá, a přesto zní jako jedno velké klišé: „Moc jsem ji miloval. Seznámili jsme se na vysoké škole a náš vztah byl ukázkový. Pár let chození, svatba, první dítě... Jediný problém, který jsem měl, byl, že Simona je jedináček a majetní rodiče jí vždy dopřáli, po čem toužila. Nebyla rozmazlená ani náročná, ale nebylo snadné jí udělat radost a dát jí najevo, co pro mě znamená. A já jsem ji chtěl udělat nejšťastnější na světě, takže jsem se opravdu snažil a oháněl v práci. Po narození dcerky se Simona již do práce nevrátila, chtěla se jí plně věnovat. Snažil jsem se ještě o trochu víc, abych je obě zabezpečil.  Asi i konec našeho vztahu byl ukázkový. Měl jsem pocit, že tím, že Simoně umožňuji plně se věnovat dceři a nákladným koníčkům, dávám jí dárky při každé příležitosti a dvakrát ročně ji vezmu na dovolenou, kde se věnuji jen jí, jí jasně dávám najevo, jak moc ji miluji. Přesto mi nepřipadala úplně šťastná, uzavírala se do sebe a občas mi vytkla, že mi na ní nezáleží. Tak jsem se snažil o to víc. A přesto. Jednoho dne jsem doma našel místo ženy dopis, v němž mi psala, že jsme se odcizili a že má pocit, že už mě vůbec nezajímá. A tak prý jde hledat lásku jinam. Už je to dva měsíce a nějak se z toho pořád nemůžu probrat. Co jsem udělal špatně?“

Kdyby to byl děj romantického filmu, jistě by Milanovi někdo poradil, ať se za Simonou rozjede, podívá se jí do očí, obejme ji, vyzná jí lásku. Tím by se vše zázračně vyřešilo. V reálném životě to tak snadné nebývá, takže na konci příběhu není happyend. Správný okamžik Milan o pár let zmeškal. Navzdory tomu, že podobné případy známe natolik, že do kina bychom na ně asi nešli, v reálném životě stále opakujeme stejné chyby. Jistě svého partnera milujete a jistě mu to nezapomínáte dávat najevo, ale to dělal i Milan. Jak to dělat tak, aby nám náš protějšek také rozuměl a aby cítil, že ho milujeme?

Trocha statistiky
V roce 2011 byla úhrnná rozvodovost (tedy podíl manželství, končících rozvodem) 46,2%. Rozvádí se tedy téměř každé druhé manželství. Nejčastějším důvodem rozvodu bývá nevěra, na dalším místě stojí alkoholismus muže a nezájem o rodinu ze strany ženy. Jedním z častých důvodů je také „rozdílnost povah, názorů a zájmů.“ Pomineme-li notorické záletníky a jednorázové „úlety“ (které ale zpravidla rozvodem nekončí), co vede ženatého muže nebo vdanou ženu k tomu, že hledají lásku jinde? Není to právě to, že doma jí cítí nedostatek? Možná i za málo říkající „rozdílností povah, názorů a zájmů“ často stojí spíš pocit, že druhého nezajímám já ani to, co dělám, že mě zkrátka nemiluje, než skutečné mezilidské rozdíly, které lze pomocí vzájemného porozumění a tolerance překlenout.


Jazyky lásky…
Drtivá většina manželství dnes vzniká z lásky a z přesvědčení, že lidé spolu chtějí zůstat navždy. Pryč jsou doby, kdy se lidé brát „museli“ nebo dokonce jim byl partner vybrán, přesto tolika párům láska jen pár let po svatbě někam „zmizí“. A nejčastějším důvodem je pocit, že nejsem partnerem milován. Z čeho tento často mylný pocit pramení?

Se zajímavou myšlenkou přišel před několika lety americký psychoterapeut a manželský poradce Gary Chapman (http://garychapman.org). Je tak jednoduchá a zároveň geniální, že se rozšířila po celém světě: Jedná se o prosté nedorozumění ve způsobech projevení lásky! Ve své knize „Pět jazyků lásky“ Chapman vysvětluje, že existuje pět základních jazyků, tedy pět způsobů, jimiž lidé lásku projevují. Zároveň jsou také vnitřně nastaveni na preferování určitého způsobu. Pokud každý z partnerů používá jiný jazyk, navzájem si nemusejí rozumět. Pak může dojít k situaci jako z Milanova příběhu, kdy se jeden snaží, seč může, a přesto má druhý pocit, že je nemilován. Chapman definuje tyto jazyky: slova ujištění, pozornost, jazyk darů, skutky služby a fyzický kontakt.

… a jak se v tom vyznat
Verbálně založený člověk, preferující slova ujištění, se cítí milován, pokud mu druhý slovně potvrzuje svou lásku a jeho hodnotu. Takový člověk „povyroste“, pokud ho partner pochválí. Třeba za to, co pro něj udělal, nebo za jeho vlastnosti. Také ujištění o vzájemné lásce by mělo být verbální. Pokud vám tedy chybí, že už jste dlouho neslyšeli „miluji tě“ nebo vás mrzí, že když se vám podaří něco obtížného, partner vás nepochválí, možná jsou vaším jazykem slova ujištění. Silně emocionálně založeným lidem často nestačí jen slova, potřebují cítit pozornost, emocionální blízkost a myšlenkovou intimitu s partnerem. Takovému člověku nestačí jen ocenění nebo vyznání lásky, musí cítit, že partner je skutečně myšlenkově jen s ním. Pokud je vaším jazykem pozornost, nyní přesně víte, o čem hovořím.

Ostatní jazyky lásky jsou poněkud hmatatelnější. Skutky služby jsou jazykem Milana z našeho počátečního příběhu. Mluví jimi lidé, kteří namísto řečí jednají. Udělají pro vás první poslední a v jejich očích je toto více než jakékoli vyznání. Tento jazyk bývá asi nejčastěji nepochopen. Je-li muž frustrován, že se mu nedostává odezvy na takto vyjádřenou lásku, může své úsilí znásobit tak, že se z něj stane workoholik. A naopak existují lidé, jimž nejlépe projevíte lásku vhodně zvoleným dárkem – ti mluví jazykem darů. Poznáte je třeba i podle toho, že skladují spousta „zbytečností“, kterými byli během života obdarováni.

Poslední možností je fyzický kontakt. Pro někoho je jen ten opravdovým vyjádřením lásky. Potřeba něžnosti a doteků je běžně vnímána jako zásadní pro ženy, ovšem ve skutečnosti je zásadní i pro mnoho mužů – jen jim zpravidla nestačí doteky, ale touží po sexuálním kontaktu.

Podle Chapmana je nejlepším způsobem, jak zjistit, kterým jazykem protějšek mluví, pozorovat, jakým způsobem projevuje lásku. Stejným způsobem by se potom pravděpodobně mělo mluvit na něj.

Proč se ženy snaží své muže vychovávat?
Osobně se domnívám, že tak jednoduché to není. Je jen velmi málo lidí, o nichž by se dalo říci: „On mluví jazykem skutků služby. Proto nejlepší vyznání lásky pro něj bude, když mu uvaříš dobrý oběd.“ Ve skutečnosti je to spíše tak, že lidé projevují lásku způsobem, který se naučili od rodičů a také tak, jak je to pro ně nejsnazší. Ne vždy to koresponduje s tím, co by si přáli i dostávat. Podívejme se na příklad dítěte příliš zaměstnaných rodičů. Jako každé dítě prahlo po blízkosti a fyzických dotecích, ale dostávalo se mu spíše věcných darů, možná skutků služeb v praktické formě: „Musíme hodně pracovat, abychom mohli letos opět jet k moři.“ Když z něj potom vyroste dospělý člověk, bude mít dobře osvojený jazyk darů a skutků služeb a velice pravděpodobně se bude snažit jím mluvit. Ale budou dary i tím, po čem sám touží? Nebude to spíše dlouho odepíraná fyzická blízkost a duševní intimita?

Muži (a i některé ženy) si často stěžují, že se je jejich protějšky snaží vychovávat a měnit. Což nikoho dospělého netěší. Obecně přijímané vysvětlení tohoto faktu spočívá v tom, že se je snaží přizpůsobit k obrazu svému. Nabídnu vám ale ještě jiné vysvětlení. V dětství jsou to rodiče, kteří by nám měli dávat nejvíce lásky a mají na nás největší vliv. Od nich se učíme, jak se chovat k partnerovi a jak mu vyjadřovat svou lásku. A co s námi rodiče dělali? Vychovávali nás. Je tedy logické, že pokud výchovu včas nevystřídalo nenápadné vedení, máme ji pevně spojenou s vyjadřováním lásky a budeme tento způsob lásky v dospělosti aplikovat i na partnera. Překvapivě ho to asi radostí nenaplní.

Spolehlivý pomocník: Vcítění
Jak tedy zjistit, jakým způsobem partnerovi nejlépe vyjadřovat lásku? Pozorování může pomoci, stejně tak i rozhovor na toto téma, ale nejspolehlivěji to zjistíte jen zkoušením a pozorováním reakcí. Zkrátka mějte na paměti ono werichovské „lidi jsou různé“. Pokud vybírám někomu dárek, také to musím činit s přemýšlením nad tím, jaký je. Pokud chci někoho obdarovat láskou, je to o tomtéž. Nemyslet přitom na sebe, ale na svůj protějšek a jeho vidění světa. 


Mgr. Kateřina Lipinská

Vystudovala angličtinu, pedagogiku a psychologii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Nejvíce ji zaujala srovnávací psychologie a etologie.

 

 
 
 
reklama reklama