reklama reklama

Nejčtenější

ŽENY s.r.o.

Dovolte, abychom Vám představili projekt, který si klade za cíl podporovat české ženy. Opravdově a srdcově, ale hlavně JINAK! Projekt Katalog ŽENY s.r.o. pomůže ženám v jejich podnikání a zároveň nabídne dalším ženám možnost výdělku.

Zastavil se mi svět, abych jej mohl začít měnit

Nikdy jsem neplánoval, že jednou budu stavět dětská hřiště a ani jsem neuvažoval, že by se tomu věnovala moje společnost. Musela přijít rána osudu, den kdy se mi zastavil svět, abych se zanedlouho rozhodl, že ten svět je třeba měnit.

Nechte mě chvilku..., já si to rozmyslím

To je motto metody, která akceleruje myšlení, zvyšuje efektivitu učení, učí pracovat s chybou a přináší radost a klid do naší práce – Feuersteinovo instrumentální obohacování (Feuerstein's Instrumental Enrichment Programs). Už jste o této metodě slyšeli?

Poruchy příjmu potravy

Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání tvoří základní diagnózy celého spektra poruch příjmu potravy. To zahrnuje velmi různorodé problémy, od nezvyklých stravovacích návyků až po život ohrožující chronická onemocnění. V posledních letech jich bohužel přibývá.

Děti a hudba

Potřebují děti zpívat? Naslouchat hudebnímu projevu druhých? Nebo se dokonce učit samostatné hře na hudební nástroj? Poznávat svět tónů, akordů, stupnic? Je jim to k něčemu dobré? Má vůbec cenu vnucovat zájem o zpívání a muzicírování dětem dnešní doby, které povětšinou mají (nechodí-li do hudební školy nebo zpívat do sboru)

 
 

Máme doma prvňáčka

publikováno: 31.01.2011   |   autor: Andrea Karmanová

Loni v tuto dobou jsme poprvé navštívili naši základní školu, kde nás uvítala paní učitelka. Dcera se na tento den moc těšila, nachystala si písničku, kterou tam chtěla zazpívat. Třída byla krásně vyzdobená, tabule zářila velkými malovanými písmeny a obrázky, paní učitelka byla usměvavá a konkrétně já jsem byla trochu nervozní jestli bude dcera znát všechno na co, se ji paní učitelka zeptá.

 
 

Chtěla vědět po dceři, aby ji o sobě něco řekla, jak se jmenuje, kde bydlí a kolik má roků, pak si ji posadila do školní lavice, kde měla položeny pastelky a papíry a měla namalovat to, co jí paní učitelka řekla, pak ji dala opsat na papíru napsané slovo, ale ne pro to, aby věděla jak je na tom se psaním,  ale asi proto, jak má ohebné zápěstí při psaní nebo aby, si udělala obrázek o tom jakou má představivost, když nezná písmena, jestli umí aspoň opsat tahy. Naštěstí vše proběhlo dobře, dokonce se to po ní dalo i přečíst, tak jsem si oddechla. Trochu jsme se pousmáli, když měla zazpívat písničku. Vybrala si Beskyde, Beskyde … ta písnička má několik slok. Když dcera zazpívala první sloku, paní učitelka se nadechovala, že ji jako pochválí, ale dcera zpívala dál, paní učitelka tedy počkala, když se blížil konec druhé sloky, zase se chtěla nadechnout  jakože je konec, ale dcera nechtěla a nechtěla skončit, dokud nedozpívala celou písničku. Dostala velkou pochvalu, že je výborná zpěvačka. Dcerka se pak nadouvala pýchou, musela jsem se pousmát. Nakonec dostala drobné dárky a šli jsme domů.

 

Těch několik měsíců, které zbývaly do začátku roku nemohla vydržet. Těšila se na září, až půjde poprvé do školy. Aktovku měla už připravenou od Vánoc, kdy ji její vysněnou aktovku s kočičkou přinesl Ježíšek, zbytek věcí jsme si dokupovali během roku. Kamarádka mě ale varovala, že mám s nakupováním počkat do začátku školního roku, protože prý většinou všechno důležité dostanou hned první den ve škole. Ale znáte to, jak člověk zabrousí do obchodu, vidí spoustu krásně vypracovaných věcí pro školáky, tak neodoláte a něco koupíte. Dcera má momentálně „koníčkové“ období, kdy spí s plyšovým koníkem, miluje pohádky o koních, kupujeme jednou za čtrnáct dní dětský časopis o koníčkách, tak jsem ji vybrala krásné koníčkové pouzdro, ze kterého měla velikou radost a hned první den ve škole se s ním musela svým kamarádkám pochlubit. Ve škole se skoro všechny děti znaly už ze školky, takže jí ubyl problém seznamování se s novými dětmi. Bydlíme v menší obci a máme neúplnou školu pouze do páté třídy. Každý ročník na škole je pouze o jedné třídě, takže dcera je v první třídě, která je jen jedna a nemá žádné písmeno jako např. 1.A., prostě pouze 1. třída. Je to fajn, ve třídě mají jen devatenáct dětí.

 

Prvního září se společně s námi chystali do školy i babičky a dědové. Byli jsme jako Hujerovi ze známého filmu, musela jsem se smát. Stáli jsme po obvodu třídy a paní učitelka děti vítala milými slovy. Všichni měli na stolech veliké balíčky plné školních pomůcek, počínaje pastelkami, barvami, sešitů, učebnic, štětců, kelímků a mnoho dalších. Já jsem tedy zírala a říkala jsem si, proč jen jsem neposlechla kamarádku, když mi radila, abych nechala nákupy až na září a zbytečně neutrácela, protože děti dostaly opravdu skoro všechno potřebné ve škole. Pak přišla paní ředitelka a starosta naší obce a oba dva děti vřele uvítali a donesli jim další dárky v podobě plyšového slona, který měl na zádech srolovanou deku, možná některé maminky ví co myslím, dále dostaly všechny děti zdarma zobcové flétny, kdy si mohly vybrat ze dvou různých barev buď bílé nebo hnědé. Vlastně každý den ve škole si s paní učitelkou zahrají na flétnu, což je moc fajn, dokonce před Vánocemi měli na školním jarmarku i takový mini koncert. Paní učitelka je moc hodná, všem dětem dává do pololetí jenom jedničky, pokud se někomu něco nepovede, tak napíše písmeno „V“ jakože to viděla, ale jinak známkuje samýma jedničkami, aby všechny děti aspoň jednou, poprvé měli na vysvědčení samé. Je to dobrý postup, děti aspoň neztratí motivaci a do školy se těší. Od pololetí bude známkovat už celou klasifikací, tak se pak na konci školního roku necháme překvapit, jestli naší dceři ty samé jedničky vydrží. Zatím se do školy těší a baví ji dělat domácí úkoly. Spolu se učíme a poctivě čteme ze slabikáře. Jen si říkám „ať ji ten elán vydrží co nejdéle“.


Andrea Karmanová

Jmenuji se Andrea Karmanová, jsem z Ostravy, pracuji jako zdravotní sestra a na prvním místě u mě vždycky je a bude rodina.

 

 
 
 
reklama reklama