Pohled muže: Když příjde na svět dítě

Od chvíle kdy byla přítelkyně přijata na ženské oddělení městské nemocnice, jsem měl jakýsi pocit beznaděje, pocit že v tom nejtěžším období, v tu nejtěžší chvíli nemohu být s ní a být jí oporou, někým, kdo v danou rozhodující chvíli bude stát při ní a s láskou ji držet za ruku, prožívat s ní její utrpení a poté, nádhernou radost z přítomnosti nového člena rodiny. Bohužel toto se mi nepovedlo ani u jednoho ze tří porodů našich dětí. Ale vraťme se k tématu.

Nevím jak popsat pocity, když jsem se dozvěděl čerstvou a překrásnou zprávu o narození našeho dítka, o jeho mírách a to že je spolu s maminkou v pořádku a zdravé. Ani jsem nekoukal na to zda máme klučinu nebo děvčátko, ale spíše jse mi hlavou honili myšlenky jsou li oba v pořádku, jak se cítí novopečená maminka a co nejvíce, kdy je budu moci mít oba dva doma.

Ale veškeré obavy, pochybnosti, strach a snad i úzkost zmizeli v okamžiku, kdy jsem poprvé v prostorách porodnického oddělení spatřil tolik očekávané dvě mne nejbližší osoby. Jakmile jsem spatřil svou přítelkyni a s ní naše krásné a hlavně zdravé dítko, jakoby veškeré problémy, veškeré pochyby a negativa byli pryč a mne se zmocnil nejúžasnější a nejintenzivnější pocit štěstí, radosti a dojetí zároveň. Myslel jsem si že krásnější pocit než je vítězství národního týmu v hokeji např. na mistrovství nemůže být, ale v tuto chvíli, kdy jsem poprvé mohl do své náruče vzít to křehké, něžné a bezesporu láskou oplývající stvoření mi ukázalo, že nic se nevyrovná tomuto pocitu. Byl jsem šťastný protože dítko i maminka byli zdraví, byl jsem dojat k slzám protože se mi chtělo plakat, byl jsem moc rád protože jsem měl chlapečka, nebo holčičku, ale také nade mnou vysela otázka..... "budeme schopni naše dítko zabezpečit pro klidný život a šťastné soužití v rodině?" Nemohl jsem říct ANO, ale vím, že jsem věděl jedno. Pro šťastné, zdravé, milující dítko a jeho pohodu a bezpečí udělám vše co bude nutné.

Od první chvíle kdy jsem si maminku a dítko přivedl domů, se situace doma změnila, nikoli špatným směrem ale naopak. I přes to, že miminko bylo tak malé, bezmocné a křehké, i v takové maličkosti se projevovala síla která nám říkala kdo je tu pánem (ve smyslu o kom nyní bude každý den). Rázem se všední věci a všední dny stávali v přítomnosti miminka neobyčejné a plné radosti.

 
Bylo stále spousta práce, kolem dítka, domácnosti, kolem práce a tudíž nezbývalo moc místa na to aby se člověk zabýval okolnostmi kolem, pokud neměli svou vážnost a důležitost, vše se točilo jen kolem miminka a naše rodina si v takovou chvíli byla mnohem blíž než se z prvu může zdát. Člověk si to možná ani neuvědomí, ale aniž by ho k tomu kdokoli nutil, změní a přehodnotí v danou chvíli své zvyky, návyky a to jen proto aby prostředí ve kterém dítko s námi začíná nový život bylo pro něj co nejpohodlnější, bezpečnější, čistotnější a hlavně aby v něm cítilo lásku a nikoli napětí. Aby člověk udělal něco sám pro sebe je zapotřebí silné vůle, ale pro to malé, bezbranné miminko to člověk udělá bez mrknutí oka a hlavně, kolikrát ani neví že něco změnil, jen proto aby malému dal více jistoty, bezpečí, radosti, klidu, čistoty a lásky.

Asi největším problémem bylo, zvykat si na přerušovaný spánek v nočních hodinách, ale kdo zná ví. I toto jakoby omezení se po pár dnech stalo běžnou a hlavně krásnou změnou v přítomnosti dítka. Znáte lepší probuzení než je pohled do tváře vlastního miminka které touží po vaší náruči? Já ne a kdykoli to bylo možné byl jsem tam, abych o tuto možnost náhodou nepřišel. A ať už se jednalo o cokoli, o jakoukoli změnu která přišla s příchodem novorozeného potomka, nevzpomínám si, že by tato změna byla z jakékoli strany, ať už tatínka nebo maminky, nepochopena a brána jako jakási povinnost, nutnost, ale byla přijata tak jako bylo přijato dítko. S pokorou, pochopením, láskou a sebeobětováním. A tyto změny přinesli do rodiného kruhu vždy jen a jen pozitiva, která naši rodinu ještě více spjala. Byli jsme nejšťastnější rodina na světě, jako každá.