Poprvé do školy

Letos v září šlo poprvé do školy moje třetí dítě – Julinka. Je to bystrá holka, věřím, že nebude mít problémy s učením. Jen je trochu víc citlivá a hned má slzy na krajíčku. Je docela ctižádostivá a už ve školce si všímala, „co ostatní“.

To je hrozný bič na rodiče, když dítě zkoumá, zda je na tom stejně jako spolužačky. Spolužačky totiž dostaly od Ježíška školní tašku s veškerým vybavením – penál, desky, pytlík na cvičky – to všechno provedené v jednom obrázkovém motivu. A protože jsou to holčičky, samozřejmě to celé bylo velmi křiklavě růžové, čím víc, tím líp. Hello Kitty, Sněhurky a ještě další princezny od Walta Disneye. Vysvětlila jsem Julince (poté, co spolužačky donesly školní vybavení do školky, aby se pochlubily), že školní tašku stačí koupit v létě.

„Ale vy máte starší děti, vy už přece nějaký aktovky mít doma musíte?“ Zeptala se mne kamarádka, když jsem si na konci července povzdechla, co mne ještě čeká. „Ale ty už přece dávno vyšly z módy!“ Hlesla jsem – mám dvě dcery starší než Julinka o sedm a osm let. Chudák Julinka, ta by to nepřežila jít do první třídy s taškou, která už je trochu odřená a poznamenaná dávnými svačinami. Nutno dodat, že jednu ze starých aktovek používáme, když Julinku vodím na kroužek kreslení.

„Mami, nekupuj jí tu přiblblou aktovku!“ Domlouvala mi jedna ze starších dcer. „To nemá cenu, stejně jí pak už brzo nebude chtít. Kup jí batoh! Jako mají ty velký! Prvňáci se stejně koukaj po velkejch a chtěj všechno jako oni. Ta růžová aktovka bude trapná, ve druhý třídě se jí už kvůli ní budou smát, nebude ji chtít!“ „Jenomže teď zrovna po ní touží!“ Řekla jsem a cestou z práce se zastavila v prodejně značkových batohů. Byly ještě dražší než růžové aktovky (což by nevadilo vzhledem k perspektivě, že vydrží déle), ale žádný z nich nebyl dostatečně holčičí. Zřejmě vycházel vstříc teenagerům – hlavně nevypadat trapně! Převládala černá, modrá, zelená, batoh s veselejšími barvami zas neměl polstrovaná záda.

Vzala jsem Julinku ke kadeřnici, aby měla na začátku školního roku sestřižené mikádo. A usoudila, že vstup do první třídy se dnes stal obdobou prvního přijímání či biřmování. Tehdy děti dostávaly od kmotrů, dědečků či bohatých strýců zlaté hodinky. Zlaté hodinky se strčily v krabičce do šuplíku a nikdo je v životě nepoužíval. Dnes dostávají děti předražené vybavení do školy (které starší teenager označí za obludné a které prvňáček už v pololetí nechce, protože s ním vypadá jako prvňáček), ale zřejmě to k celé záležitosti patří. Je to takový soudobý folklór. Koupila jsem růžovou aktovku se Sněhurkou a Julinka byla nadšená. Docela i překousla, že penál je s kočičkou a desky s tygrem.

Příští rok půjde do školy náš nejmladší – jedinej kluk. Tak nevím – aktovka se Spidermanem? Já myslím, že kluci to snad zas až tak neberou. Dala jsem si předsevzetí, že našemu Jáchymovi koupím normální batoh, že to snad jako chlap přežije.