reklama reklama

Nejčtenější

ŽENY s.r.o.

Dovolte, abychom Vám představili projekt, který si klade za cíl podporovat české ženy. Opravdově a srdcově, ale hlavně JINAK! Projekt Katalog ŽENY s.r.o. pomůže ženám v jejich podnikání a zároveň nabídne dalším ženám možnost výdělku.

Zastavil se mi svět, abych jej mohl začít měnit

Nikdy jsem neplánoval, že jednou budu stavět dětská hřiště a ani jsem neuvažoval, že by se tomu věnovala moje společnost. Musela přijít rána osudu, den kdy se mi zastavil svět, abych se zanedlouho rozhodl, že ten svět je třeba měnit.

Nechte mě chvilku..., já si to rozmyslím

To je motto metody, která akceleruje myšlení, zvyšuje efektivitu učení, učí pracovat s chybou a přináší radost a klid do naší práce – Feuersteinovo instrumentální obohacování (Feuerstein's Instrumental Enrichment Programs). Už jste o této metodě slyšeli?

Poruchy příjmu potravy

Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání tvoří základní diagnózy celého spektra poruch příjmu potravy. To zahrnuje velmi různorodé problémy, od nezvyklých stravovacích návyků až po život ohrožující chronická onemocnění. V posledních letech jich bohužel přibývá.

Děti a hudba

Potřebují děti zpívat? Naslouchat hudebnímu projevu druhých? Nebo se dokonce učit samostatné hře na hudební nástroj? Poznávat svět tónů, akordů, stupnic? Je jim to k něčemu dobré? Má vůbec cenu vnucovat zájem o zpívání a muzicírování dětem dnešní doby, které povětšinou mají (nechodí-li do hudební školy nebo zpívat do sboru)

 
 

Stylové Baby

publikováno: 31.05.2011   |   autor: Mgr. Iveta Vaisová

„Maminky, co na té Hello Kitty pořád máte?“ Tak nějak zněl dotaz jedné maminky na jednom internetovém bazárku s dětským oblečením. Ačkoli to tato maminka jistě neměla v úmyslu, spustila doslova lavinu. Registrované maminky se rozdělily na dva tábory a pěkně peprně si to (naštěstí jen slovně) rozdaly.

 
 

Obhájkyně tohoto japonského kotěte bez pusinky argumentovaly především tím, že „každá přece chce mít stylové baby“. Jedna „stylová“ maminka „stylové“ holčičky dokonce zveřejnila fotografii dětského pokoje, který jí, to musím uznat, jistě dal mnoho práce a shánění – všechny stěny byly malinově růžové, do stejného odstínu byl laděn nábytek, závěsy, koberec, povlečení a další doplňky. Veškeré to zařízení mělo společného jmenovatele – právě Hello Kitty. Uprostřed té křiklavé růžovky spokojeně spala malá holčička s růžovým dudlíkem… Zkusila jsem si představit sama sebe v kůži té holčičky – a získala jsem z toho všeho dost depresivní pocit. Ač to všechno vypadalo na první pohled dokonale a sladce, já bych v takovém pokojíčku spokojeně spát nemohla, nedokázala bych si v něm ani spokojeně hrát. Zkrátka čeho je moc, toho je příliš. Navíc, až ona holčička půjde do školy, bude jí její „stylový“ pokojíček nejspíš malý, a tak bude maminka nucena zatnout zuby a ty nepraktické malé skříněčky, křesílka i stoleček vyměnit za větší. Odhaduji, že na nich bude Hannah Montana (pokud se do té doby zásadně nezmění módní trendy)…

Obchody s dětským zbožím jdou „stylovým“ rodičům na ruku – a tak už od kojeneckého věku obklopují své potomky značkovými hračkami (je jedno, kolik stály, hlavně že hrají a svítí), oblečením vyzdobeným nejen Hello Kitty a Hannah Montana, ale také Cars, Bořkem Stavitelem, Spidermanem či Tomášem a jeho přáteli. Přesně v souladu s diktátem reklamních kampaní společností, jež za těmito figurkami stojí. „Máte holčičku? Pak tu máme krásné růžové šatičky, ty sluší každému děvčátku, a je na něm Kittynka… Pro chlapečka tu máme pěkné tričko se Spidermanem a přidáme také kšiltovku a ponožky, aby byl pěkně „in“…“ Připomíná mi to tak trochu první vymývání mozků těch malých nevinných dětí, které by byly stejně spokojené i v tričku s anonymním pejskem či medvídkem.

Módním vlnám podléhající maminky se hájí tím, že jejich dětem se to tak líbí, že ony jim přece nic nenutí. Zapomínají tak trochu na to, že každé dítě kopíruje své rodiče, a pokud se ani ne týden po narození ocitly v postýlce s Kitty či Bořkem, považují pak za přirozené, že je tyto postavičky provázejí téměř celým raným dětstvím. Ba co víc, mnohé takto „stylové“ děti jsou i vedeny k pocitu jakési nadřazenosti či výjimečnosti, která se projevuje například ve školce (ale platí to pro každý dětský kolektiv). Děti, které nejsou patřičně „stylově“ vybaveny, v kolektivu mnohdy neobstojí. I my jsme museli udělat kompromis – náš Adámek, který si dosud oblečení vybíral spíše podle oblíbených barev a neřešil, jestli má na mikině vláček, žirafu či fotbalový míč, začal chodit ze školky s tím, že Kája, Honzík či Martínek mají trika a čepice se Spidermanem, Kája má „Spajďáka“ dokonce i na zimních botách, zatímco on má (navíc zásluhou tety Evy) jen dvoje takové ponožky, až jsme mu jeho garderóbu obohatili alespoň o pár kousků s oblíbeným komiksovým hrdinou. Pochybuji, že tito pětiletí kluci kdy viděli Spidermana ve filmové akci, nicméně jejich rodiče, toužící po stylovosti a originalitě, je oblékli do módní uniformy. V září půjde do školky i naše Terezka. Kitty má zatím jen na jednom šátečku. Mnohem raději ale nosí kšiltovky a víc než růžová jí sluší oranžová a zelená (barvy, které já osobně zrovna nevyznávám), na zimní bundě má dva sněhuláky a z pohádkových postaviček si nejvíc oblíbila ty české večerníčkové. Obhájí si je mezi okočičkovanými holčičkami? Uvidíme.


Bojím se domyslet, jaké osobnosti vyrostou z těchto „stylových“ dětí. Reklamní agentury a módní tvůrci z nich nejspíš budou mít za pár let radost. Vždyť už dnes se v rámci své učitelské dráhy denně setkávám s dospívajícími jedinci, kteří například jen mlhavě tuší, že Praha má nějaké historické centrum – ke své škodě znají jen ta obchodní.


Mgr. Iveta Vaisová

Jmenuji se Mgr. Iveta Vaisová (1971), pocházím z Podkrkonoší.Od roku 1994 působím jako učitelka českého jazyka a dějepisu na Gymnáziu F. Palackého v Neratovicích. Jsem vdaná a mám dvě děti.

 

 
 
 
reklama reklama